Něco málo o lucích a lučištnících

Cesta do historie aneb jak to všechno začalo …

Vynález luku a šípu patří dle moudrých hlav někam do starší doby kamenné, což je zatraceně dlouhá štreka dějinami lidstva. Pokud se nepletu, tak je to cca 50.000 let zpátky a to už prostě málokdo pamatuje. Luk a šíp je tedy jedním z nejstarších sofistikovaných nástrojů na zabíjení. Zajímavostí je, že dle vykopávek se luk a šíp na Americkém kontinentu objevuje až asi v1 tisíciletí před n. l., z čehož by se dalo usuzovat, že první „Američané“ kteří přešli přes vyschlou Beringovu úžinu z Asie do Ameriky v době cca 30.000 let př. n. l., byly v podstatě pacifisté. Nebo naprostí lempli, jichž se jejich kmeny zbavily. Dle historických mudrologů a paměťošťourů se vynález luku a šípu řadí na třetí místo významných objevů a předběhla jej pouze řeč a umění rozdělat oheň. Jak a kdo na tento skvostný vynález přišel sice nikdo nezjistí, ale důležité je, že Američani to nebyli 😀

Starověké lukošíření …

Podstatný vývoj luku přišel v době bronzové a později železné. Luk je naprosto podstatným nástrojem jak pro obstarání potravy, tak i ve válkách. V dobách, kdy si slavný Řím ještě uchcával do plenek, stává se z lukostřelby mistrovské umění. Dle dochovaných písemných záznamů z hrobky faraona Amenhotepa II. vyplývá, že tento vládce byl mistrem nad mistry a dokázal z jedoucího vozu zasahovat silné bronzové terče, které šípy prorážely! (Pravda o psech se tam nic nepsalo Ríšo) Mnoho bohů bylo vyobrazováno právě s lukem a luky byly i posvátnou relikvií všelijakých božstev. Je s podivem, že jak Římané, tak i Řekové měli zpočátku s lučištníky v armádách problémy a pouze si je najímali. Římané z nich ovšem časem udělali standardní součást legií a v Řecku, se lučištnictví stává národním sportem a Olympijskou disciplínou. Luk byla nejúčinnější střelná zbraň v historii lidstva od dob od-opičení až do doby příchodu střelného prachu. Právě tímto způsobem bylo sprovozeno ze světa víc lidí, než všemi moderními zbraněmi dohromady … a to si zaslouží uznání.Nejpodstatnější význam v technice lukostřelba rovněž přichází v tomto období a má ho na svědomí unie kočovnických kmenů zvoucí se Skythové. Tihle šmejdi ovládali území od Dněpru až po Řím a tipec jim zatly až Hunové a Góti. Jinak se jedná o dnešní Iráčany … (na Huny se čekalo jen proto, že Amíci v té době, jak již víme, ještě neměli patřičnou zbrojní úroveň a jak se říká – bez luku na Iráčana nechoď) No a tak tihle Skythové rozšířili jak luky, tak i umění lukostřelby prakticky po celé Evropě a Asii. Tehdy se jednalo o luk ze dřeva, zvířecích šlach a kostí …

Středověké lukohrátky …

Dostáváme se do dob plných krve, bázně a hany … nebo bez krve, bez bázně a bez hany … čert to vem. Takže asi takhle, když se křesťané rozhodli, že udělají křesťany i z Arabů, vyjelo do Arábie spoustu křížových výprav. Tyto výpravy se ovšem velmi trpěli tureckou (saracénskou) mistrně zvládnutou lukostřelbou. Například slavný křižák – král Richard Lví Srdce zahynul na zranění šípem … sice francouzským a ve Francii, ale pořád šípem. Další obětí šípu byl Španělský národní hrdina a častý návštěvník Arábie – Cid … no dobrá, Cidův oddíl toho dne taky nebyl přepaden Maury, ale Basky, takže to rovněž nebyli Arabáči kdo ho sprovodil ze světa. Nicméně jak vidíte už tenkrát ETA vystrkovala první růžky … Každopádně z toho vyplývá, že i special charakter si šípem neporadí. Tehdejší taktika saracénského boje byla objíždění nepřítele na hbitých koních a střelba z krátkých reflexních luků (podobně to lze shlédnout i u Vinetou). Tyto krátké saracenské luky byly slepovány z několika druhů dřev a byly opatřeny spoustou cingrlátek a cikánských ozdob. Tady je zvláštní, že v Africe neměli křižáci potíže, neboť sousední kmeny okolo turků, byť měly po staletí styk jak s turky, tak i s řeky a římany, stále bojovali jednoduchými luky, technologicky z období starověku … a pak že negra něčemu naučíš, že?! Ve středověku až do 16. století kvetlo v Evropě lučištnictví ve velké míře. Vynikajícími výrobci luků byli Sasové. Britové podlehli v rozhodujících bitvách Sasům právě pro výbornou střelbu jejich lučištníků. Luky Sasů byly nevalného vzhledu, zhotoveny z jilmu, ale velmi silné a průbojné na kratší vzdálenosti. Uvádí se, že jméno „Skot“ vzniklo od staroanglického „sciot“, což znamenalo lukostřelec. Anglické luky byly značně dlouhé a původ je přiznáván bojovným Normanům a Vikingům, kteří důraznou střelbou z luků pod vedením svého vojevůdce, Viléma Dobyvatele, rozhodli celou řadu bitev. Angličané používali luku více než ostatní národy a jejich lučištníci též rozhodli i několik velkých bitev (bitva u Kresčaku). Lukostřelci tehdy plnili úkol jakési „ lukostřelecké přípravy“, tj. měli za cíl co nejvíce rozvrátit šiky nepřítele. Salvám šípů, padajících z výšky se značnou průrazností a často za ochranné štíty, odolal málokdo. Tuto funkci v modernějších dobách převzalo dělostřelectvo. V Anglii byla také vydána první známá kniha popisující způsob výcviku ve střelbě z luku. Byla vytištěna za vlády Jindřicha VIII. Autor Roger Ashamov byl odměněn roční penzí 10 liber. V této době bylo podle rozkazu panovníka povinností každého občana cvičit se ve střelbě lukem. Ještě v letech, kdy většina evropských zemí používala např. při námořních bitvách, při bojích na kratší vzdálenost, již pistole, bojovali angličtí námořníci luky a šípy.

A jak to bylo u nás Čecháčků …

Podle archeologických nálezů spáchali na našem území rozmach luků Keltové. Jedná se o období cca 8.stol. př. n. l. Luky byly jednoduché z javorového, nebo tisového dřeva. Jako další doplňky se používaly chrániče na ruce z břidlice. Ve středověku se u nás rovněž stal luk a šíp nutnou výzbrojí armády. Tvořili se veliké lučistnické oddíly, které značnou měrou rozhodovaly o výsledku bitev. Ti nejlepší lučištníci pak přecházeli do královských vojenských oddílů. Kája IV. nechal postavit v místech nynější Prašné brány specielní střelnici a lukostřelba se stala cvičením pro každého. Byly pořádány velké střelecké soutěže a jejich TOP byl pak mistrák o letnicích … (letos svátek letnic vychází na 31.5.09 – príma nápad podniknout staročeskou lukostřeleckou soutěž v dobových kostýmech, co vy na to soudružky?) Soutěže většinou vyhrávali Pražáci … moravská města neměla tolik lukostřelců a pravděpodobně ani času na trénink, protože na ty Pražáky dřeli na polích. Lukostřelba se tak rozmohla, že se trénovalo všude možně a z Prahy se tak stalo docela nebezpečný místo pro život. Důkazem toho je i dekret vydaný právě Karlem IV., který zakazuje trénink lukostřelby na zahradách a v blízkosti veřejných míst a odkazuje lukostřelce jen na říční ostrovy Vltavy. Nynější Štvanice a právě i Střelecký ostrov. Čas běžel dál a zatímco v okolních zemích dochází k velkým módním zvratům nejen v oblékání, ale i ve zbrojení, u nás nadešla doba Husitství. Všude renesance … u nás kalich. A tak se křesťané navzájem upalovali kuli tomu jestli se má sušenka zapíjet vínem, nebo ne. Husité měli velké lučištnické oddíly, ale současně již používali kuše a počínající palné zbraně jako hákovnice a píšťaly. V této době však zbraně na střelný prach svou účinností a spolehlivostí připomínají zbraně Orkské … možná to zabije všechny nepřátele, možná nás a možná všechny. Jan Žižka byl ortodoxním zastáncem právě luků a kuší … Další významnou dobou je pak doba pobělohorská – 17.století … Tady lukům odzvonila hrana, zanikly lučištnické sbory, zmizeli výrobci luků, šípů i toulců. Třicetiletá válka a jezuité zadupali myšlenku a branný charakter staročeského lučištnictví do země. Po nich potopa …

A co kuše … mají si kde hrát???

První zmínky o kuši (jako ruční střelné zbrani) jsou z doby asi 200 př. n. l., ačkoli někteří pamětníci tvrdí, že je ještě starší. Autorství je ale naprosto jasně umístěno do Číny. V době okolo 5. stol. př. n. l. v řeckých městských státech však byl jakýsi předchůdce kuše – balista. Vzhledem k jejímu dlouhému a pracnému nabíjení se však používala pouze jako obléhací zbraň. Zpátky do Číny – na tý jejich velký stěně, nebo jak tomu nadávají, se používali právě kuše a právě zde se proslavily. Dle dochovaných písemností, kuše umožňovala vystřelení 20 šipek za dobu 15 s., což je docela kvapík. V Evropě se kuše rozmohla především ve středověku, protože to byla společně s lukem jediná zbraň, schopná na dálku sejmout rytíře ve zbroji. Na rozdíl od luku, byl výcvik kušostřelce levnější, kratší a jednodušší. Oproti tomu nevýhodná byla váha kuše a menší rychlost střelby. Dle Hanse Talhoffera byl lukostřelec třikráte rychlejší, nežli kušostřelec. Velkou zajímavostí je, že na 2. lateránském koncilu léta páně 1139, byla kuše oficiálně církví zakázána pro použití v boji, proti křesťanům. Nicméně proti Arabům a heretikům ji užívat bylo možno. V15. stol. pak dochází k nástupu palných zbraní a jak luk, tak i kuše ztrácejí na významu.

Jak to klape dnes …

V druhé polovině 20. stol. se pak díky novým materiálům a technologiím dá vytvořit kuše i luk lehoučký a nesmírně silný … v některých zemích se užívá jako lovecké náčiní (nicméně v Čechách je kuše i luk pro lov zakázána) Speciální protiteroristické jednotky Jihoafrické republiky mají kuši ve standardní výbavě … Policie ČR prozatím váhá, nicméně s prohlubující se krizí to Ivan nejspíš navrhne. Za zmínku stojí, že současné kuše a luky jsou schopny celkem snadno prostřelit běžnou neprůstřelnou vestu.

——————————————————————————————————————————————————————————————

Poznámka admina: Veškerý kredit tohoto článku nepřísluší mě, ale Sleeneshovi. Budu opravovat případné chyby, ale neshlásím se k jeho autorství.

5 komentářů u „Něco málo o lucích a lučištnících

  1. Andrew

    Pěkný článek. Rád jsem si rozšířil obzory a o to víc se těším na pořízení luku.

    Díky autorovi za zajímavým způsobem předložený pohled do minulosti. V tomhle trendu by se dalo pokračovat i o jiných zajímavých tématech z minulosti, čte se to dobře. :)

    btw. jen mi nesedí, když rychlostřelci na čínské zdi stříleli 20 šipek z kuše za 15 sekund (asi měli kuš se zásobníkem :), tak pokud dle Hanse Talhoffera byl lukostřelec třikráte rychlejší nežli kušostřelec, tak to by musel lukostřelec střílet rychlostí 60 šípu za 15s (240šípů za minutu) 😀 Pan Talhoffer asi nepočítal s asijským turbostřelcem :)

    Díky a jen tak dál.

  2. Pan Plán

    Zajímavé, poučné a svižně napsané. Koukám, že je třeba vzkřísit české lukostřelectví jež bylo cizáky zadupáno neprávem do země. A hlavně nadcházející „zajímavé česy“ budou přát pytláctví a lukopytlák je tichý a smrtící.
    Já říkám „dobrý kanec zimuje v mrazáku“ :-)

  3. Solar_Aurelius

    Nojo Ondro, je to tak jak píšeš. To čínské udělátko bylo skutečně kuše se zásobníkem a několika tětivami, do kterých padaly šípy, zatímco je dva vojáci takovou klikou natahovali. Dost dobře nechápu ten princip jak to fungovalo ani když jsem viděl nákres. Ale podle všeho to byka taková krabice, která se namířila nějakým směrem (dost obecným jako třaba na západ) a pak to chrlilo šipky různou silou a přesností (nebo spíš nepřesností) Nicméně taktikou čím více šipek, tím více mrtvých. Dalo se to použít docela dobře proti masovému útoku, ale jinak nejspíše nic moc.

  4. Išpakaios

    Čau je to pěkný článek gratuluji, ale s temi Iráčany jsi přestřelil .Skythové byli Severoíranské nomádské kmeny žijící, u Kaspického Moře s tím Dneprem je to v pořádku ,Tihle ti Šmejdi jak si je tak cool pojmenoval,tihle nomádi se přiřítily tryskem na svých stepních koních a rozprašovaly říše, jako byli Persie Asírie dokonce se objevily až u nas a pronikaly za Moravskou Bránu dál na sever, aby vyvrátily Lužickou Kulturu,U nás v Čechách, nám po nich zbyly charakteristické, trojboké hroty šípů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>