Archiv autora: beldegrom

Lokomotiva

Stál jsem na poušti. Slunce pražilo a suchý horký vítr hnal písek do očí. Před mými zraky poskakovala parní lokomotiva, pomalu se šinula vpřed, bez kolejí a dýmu. Nevěřícně jsem na to zíral a přemítal kde jsem a co se to děje. V tom za mnou zašustily kroky. Otočil jsem se a spatřil dívku v bílé přiléhavé kombinéze. Byla docela pěkná tak jsem pro změnu chvíli zíral na ni. Pokynula mi hlavou a já se vrátil pohledem zpět k lokomotivě. Ta se zatím pomalu natočila a zamířila k nám. Tím se odkryla prostá pravda – byl to jen plakát přidělaný k boku koně. Kůň zvolnil a zvedl ocas, aby vypustil pár kobylinců.

„Co to má znamenat?“ Vydechl jsem.

„To je alegorie“, řekla tiše. „Víš co to znamená?“

„Když jsem byl malej, jezdívaly u nás na Prvního Máje alegorický vozy, jestli to má nějakou souvislost.“

„Jen vzdáleně. Vysvětlím ti to: dokud jsi viděl jen lokomotivu, nešlo ti to do hlavy. Považoval jsi to za nějaký nesmysl. Člověk něco takového vidí a říká si: rozum to není sto pochopit. Stačí ale nahlédnout za kulisu a všechno najednou dává smysl, kousky skládačky zapadnou na svá místa.“

„A ty kobylince jsou součástí alegorie?“

„Ne, to je obyčejná koňská potřeba.“

„A k čemu je tahle alegorie dobrá?“ dotázal jsem se, zmatený ještě víc.

„Ještě jsem se nedostala k tomu v čem vlastně ta alegorie spočívá,“ pokračovala mentorsky a navíjela si pramen vlasů na prst. „Je odrazem reálného světa! Jestlipak přijdeš na to v čem?“ zeptala se důležitě.

Celý příspěvek

Pacientův útěk

Bylo šeré, kalné ráno. V tomhle oprýskaném pokoji byla ale všechna rána taková, ať se slunce snažilo sebevíc. Jako by ze stěn vystupovala trudnomyslnost a smutek. Pacientovo rozhodnutí se tomu nepoddávat vzalo za své už po pár dnech. Teď se jen protáhl na nepohodlné posteli plné podivných hrbolů v páchnoucí matraci, a pokusil se zachytit rychle mizející sen o útěku za doprovodu kurážné a rajcovní společnice – pacientky. Po pár vteřinách už však ze snu zbyl jen prchavý pocit nenaplnění, takže se znechuceně zachrul pod kousavou dekou a pohlédl na svého spolubydlícího. Ten už dávno nespal a civěl do stropu, jak bylo jeho dobrým zvykem.

Celý příspěvek

Kostižer

Zhluboka dýchám a zvedám sekeru se kterou jsem ještě před chvílí štípal dřevo. Potichu našlapuji a blížím se k rohu rozpadlé budovy, v níž jsem na dnešek nocoval. Srdce začíná mocně bušit a pumpuje adrenalin do žil. Nad hlavou sviští žlutá oblaka a dodávají celé situaci surrealistický nádech. Ve větru kvílí tisíc duší a mě běhá mráz po zádech. Chlupy na pažích se mi ježí jako bodliny.

Celý příspěvek

Smutné jsou stěny mojí cely v Bohnicích. Nemají interface.

Z chodby natřené hráškovou zelení je slyšet klapání podpatků sester a hýkání Veselého Jindry, místního štamgasta. Pacient sedí v polstrovaném křesle před stolem Jeho Výsosti, primáře místního specializovaného oddělení a čeká na své první interview. Upřímně doufá že ten čůrek, co slyší za dveřmi, není děděk v pruhovaném pyžamu močící do konvice s čajem. Přemýšlí, jak se ocitl v tomhle pekle.

Celý příspěvek

Jak přežít soudný den, část III. – Zombie apokalypsa

Dneska to pojmeme trochu v humornějším duchu. Pravděpodobnost změny notné části populace v zombíky je mizerná, o to ale zajímavější. Povíme si jak k tomu dojde, co dělat a jaké jsou naše šance. Zjistíme že ta pomalá, mručící a páchnoucí stvoření jsou důstojnější protivník než  by se na první pohled zdálo. A také se nasmějeme u veselých obrázků. To vše v dnešním dílu a ještě mnohem víc!

Celý příspěvek

Jak přežít soudný den, část II. – Biohazard

Žijete ve městě? Jezdíte MHD? Postáváte ve frontách, proplétáte se ulicemi plných lidí? Výborně, to se bude viru líbit. V podstatě dál už číst ani nemusíte, protože pokud nepatříte mezi genetickou imunitou obdařené štastlivce, nemáte to šanci ustát. No ale vy ostatní pro jistotu čtěte dál:

V podivných exotických zemích kolem rovníku je teplo, dusno, vlhko a přítmí. V humusu pod těžkými korunami stromů se hemží neskutečné množství havěti a zápasí o existenci, zatímco je decimují nejroztodivnější  choroby jaké si ani nedovedeme představit. Nemoci s děsivým procentem úmrtnosti, snadnou přenosností a průběhem jaký raději nepopisují ani autoři hororů.

Celý příspěvek

Jak přežít soudný den, část I.

Survival je hnutí které se masově rozšířilo v šedesátých letech v USA jako následek obav že studená válka přeroste v sakra horkou. Postižení jedinci si doma opevňovali sklepy, naváželi do nich hromady konzerv, plynových masek, přikrývek a kanystrů na vodu, movitější si tam pořizovali chemické záchody a kdo neměl sklep, mohl si zakoupit malý kryt který si zakopal na zahradu. Jelikož si dotyční jedinci uvědomovali že bude třeba mít plán na déle než týden po dopadu bomb, dali hlavy dohromady se zkušenostmi dobyvatelů divokého západu, ledasjakými skauty a podobnou havětí a začali si sdělovat zkušenosti.

Celý příspěvek

Lisování munice, aneb občane, ozbroj se.

Lis lee pro 1000 Jelikož se naše Společenstvo nespokojených rozhodlo jako svůj první počin zakoupit lis na munici, rozhodl jsem se o tomto tématu něco napsat. Proč si vlasně maník jako já pořizuje zbraň, co z toho má a jestli by mu to společnost neměla zakázat.

Když se dáte do hovoru s lidmi jako jsem já, brzy zjistíte že víceméně procházíme stejným vývojem. Žil jsem v rodině kde vlastnictví střelné zbraně bylo běžnou věcí. Strýc jich měl hromadu jakožto myslivec, otec zamlada taky, druhý strýc jakbysmet. Tím pro mě byla překonána největší psychologická bariéra kterou pociťuje běžný civilizovaný člověk, což je představa že pistole je jakýsi démonický předmět který mají jen magoři co chodí střílet vysokou do supermarketů když jim holka dá kopačky. Nikdo z příbuzenstva prostě nestřílel do svých bližních, nějak to nemáme v rodině.

Ještě tak do vojny mě ale ani nenapadlo si něco takového pořizovat. Bohužel, mám divný kamarády. Asi polovina z nich se dala k policii a kolem mě zase začalo běhat plno ozbrojených lidí. A tak to ve mě začalo hlodat. Začal jsem navštěvovat různá fóra a kluby na internetu, a brzy zjistil co a jak je k tomu potřeba. Vybírat si pistoli je koneckonců jako kupovat auto, motorku nebo počítač. Na trhu je k mání spousta značek a ráží všelijakýho designu a nakupování je závislost na kterém se staví fungování naší tržní ekonomiky. Pročítáte diskuze k jednotlivým pro a proti, koukáte na design, protože to je to co v dnešní době prodává.

Celý příspěvek